Když se člověk zasní, nechá se unést a poté naivně kouká...
Ano, každý človíček tu a tam, jednou ročně slaví narozeniny, když jsou kulatiny, o to víc si uvědomí, jak dlouho je již na světě. Konstatuje, bilancuje, prostě jeden od druhého to dělá po svém. Já se vydal, po různých životních peripetiích, cestou necestou, do světa mezi dravou zvěř, ano, uhádli jste, do světa internetu, streamování...
Rozhodl jsem se oslavit svoje narozeniny jinak, a to v přítomnosti virtuálních přátel, lidí, kteří mne sledovali, anebo znali ze streamů. Pochopitelně, připojili se k mé oslavě i ti, které jsem znal i osobně, o to víc jsem to prožíval úplně jinak, než klasické oslavy, v kruhu nejbližších, tedy v rodině. Život si se mnou zahrál neveselou hru, nastolil i jiné nástrahy, a tak se mi zdála forma oslavy ve virtuálním světě ta nejlepší...
Přišel den D, a to, co přišlo, mne nenechalo v klidu, ba právě naopak, stalo se něco, co jsem nikdy v životě nezažil...Pro mnohé lidi, kteří se v tomto pohybují obden třeba klasika, pro mne událost, která, byť jen na chvilku, obrátila svět vzhůru nohama, a najednou jsem byl někde jinde. Nikdy v životě se mi tohle nestalo, o to víc jsem byl šťastný a na chvilku jsem si i myslel, že nejsem na tomto světě jen tak, že se moje cesta osudu zbláznila a snad i otočila tím lepším směrem...